Pojďme se podívat na historii peněz, i ty prodělaly obrovskou transformaci. V dnešní době peníze vznikají typicky připsáním čísla bankou na účet klienta, který si půjčil. Banka prostě rozšíří účetní rozvahu a půjčí vám peníze, které dosud neexistovaly. Jako když vypíšete směnku. Jakmile dluh splatíte, peníze zase zmizí – jako když uhradíte směnku. Rozdíl je pouze v tom, že směnku vydanou bankou veřejnost považuje za „opravdové“ peníze, posvěcené státem. Jak dlouho si společnost na peníze zvykala, jaká je jejich historie? Jaká je důvěra v peníze po devalvaci měny apod? Jak vlastně peníze vznikly?
Jak vznikly peníze
První ekonomové, jako např. Adam Smith, se domnívali (a někteří se tak domnívají dodnes), že peníze usnadnily složitý barter, směnný obchod. Podle této teorie bylo potřeba nalézt takového člověka, který vlastnil vámi chtěnou věc, a zároveň který přijmul věc vaši. Případně bylo třeba směny řetězit. Asi jako v pohádce o tom, jak dědeček měnil až vyměnil. Antropologové a historici jako Wray, Hudson nebo Graeber tuto představu napadají jako historicky nedoložitelnou a argumentačně slabou, neboť postrádá logický článek mezi společností s minimální dělbou práce a se sdíleným majetkem a právě barterem.
Jelikož je barter tak nepraktický, nebyl důvod, aby se vyvinul. Společnosti, kde se lidé znali, nepotřebovali obchodovat, prostě hodnoty buď sdílely nebo si pamatovaly vzájemné protislužby. Potřeba směny a měřítka hodnoty, peněz, vznikala až při častějším kontaktu s cizinci, tedy lidmi, kterým jednak nelze důvěřovat a kteří druhý den odejdou a už se nevrátí, aby vám protislužbu oplatili v budoucnosti
Zajímavostí je, že na mikronéském ostrově Yap se obchodovaly pouze 3 suroviny, a přesto nedocházelo k barteru, vyvinuly se tam peníze. Peníze totiž nejsou pouze katalyzátorem směny. Plní další důležité funkce, uchovávají hodnotu a také měří sociální status jejich majitele (to je podle zmíněných odborníků dokonce jejich původní funkce).
Komoditní peníze
Všeobecné ekvivalenty hodnoty (komoditní peníze), např. sůl, dobytek, kožešiny, plátno atd. se jevily jako rozumné prostředky směny. Populárním platidlem byly i ulity kauri, které byly k nalezení v Indickém a Tichém oceánu. Nevýhodou těchto komodit je nedělitelnost, skladovatelnost a trvanlivost. Proto od začátku věků dodnes převládaly spíše účetní peníze, institucionalizovanější verze zmíněné situace, kdy si lidé pamatují vzájemné protislužby, neboli kdo komu co dluží.
Japonské komoditní peníze. Zdroj: Wikipedia
První banka vznikla již 3000 př.n.l. v Babylonii (území dnešního Iráku). Do této banky nebyly ukládány peníze, jak je známe dnes, ale komoditní peníze – obilí, sůl, dobytek atd. Jelikož skladování a dovážení takovýchto věcí do měst je nákladné, tak tamní civilizace vynalezla písmo, matematiku a účetnictví. Nejstarší dochovanou „literaturou“ jsou právě účetní záznamy – peníze ve stejném smyslu, jako dnešní debetní a kreditní bankovní služby.
První kovové mince
První kovové mince se objevily pravděpodobně již v roce 1000 př.n.l. v Číně. Na území dnešního Turecka byly mince raženy kolem roku 687 př. n. l. První papírové bankovky byly vydávány za vlády císaře Hien Tsunga v 9. století našeho letopočtu z důvodu nedostatku mědi pro ražbu mincí. Důležité je uvědomit si, že kovové peníze (s výjimkou krátkého období 40 let před První světovou válkou) neměly hodnotu kovu, který v nich byl obsažen! Hodnota peněz byla z větší části určována panovníkem (tzv. chartalismus), částečně samozřejmě také nabídkou a poptávkou.
První mínce. Zdroj: Calgarycoin
Od roku 1971 neexistuje žádná vazba měn na zlato. Prakticky veškeré peníze emitují komerční (nikoli centrální!) banky cestou úvěrů. Peníze jsou dluh a nejsou ničím podložené. Jsou přijímány pouze proto, že jde o konsenzus. Věříme, že je někdo další přijme od nás. Vzpomeňte si na to, až vám bude příště někdo tvrdit, že Bitcoin není ničím podložený.
Vznik peněz v Čechách
V Čechách byly první stříbrné denáry za vlády Boleslava I. (935 – 972) do konce 11. století. Kolem roku 1210 král Přemysl Otakar I. nechal razit mince brakteáty, které platily do roku 1300, kdy se stal platidlem český groš zavedený Václavem II. Na přelomu 15. a 16. století potřeba většího nominálu dala vznik velké stříbrné minci, ta se svým obsahem zlata měla rovnat mincím zlatým.
První kovové peníze byly označovány hmotností, symboly a později znakem panovníka. Právě logo panovníka vyjadřuje autoritu vlády nad měnou a svým způsobem i lidmi, kteří ji využívají. Vzpomínáte si, jak se Ježíš zeptal farizeů, čí obraz a nápis je na minci? Do roku 1519 byla ražba mincí výhradním právem panovníků, od roku 1519 začali razit tento nový druh mincí Šlikové v Jáchymově. Z populárního jáchymovského tolaru bylo odvozeno i slovo dollar. Od roku 1543 se razily i v Praze a Kutné Hoře.
Zatímco v Číně začaly papírové bankovky již v 9. století, v Evropě jsme se o nich dozvěděli až koncem 13. století díky cestě Marca Pola na Dálný východ. První papírové bankovky v Evropě začaly vydávat bankovní domy v 17. století. Úplně první bankovka byla vydána ve Švédsku v roce 1661. Paradoxně je Švédsko rovněž první evropskou zemí, která se chce hotovosti nadobro zbavit.
Na území Rakousko-Uherska doplnily mince papírové peníze, tzv. bankocetle (bankocedule), které zavedla v roce 1762 Marie Terezie. Tyto bankovky postupně ztrácely krytí a v roce 1811 došlo k měnové reformě. V roce 1816 byla ve Vídni zřízena národní banka, jejíž úkolem bylo vydávání bankovek a udržování měny (podobné centrální banky byly zřizovány již v polovině 17. století pro financování válečných výdajů apod.). Bankovky zaručovaly doručení určitého množství drahého kovu, byly poukázkou na zlato uložené v bance.
Zavedení Koruny
Korunová měna (K) byla zavedena v Rakousku-Uhersku v roce 1892. Název koruny pochází od koruny jako znaku panovnické moci. Název haléř byl odvozen od švábského města Hallu, kde byly mince raženy již od 13. století. Platily tyto mince: dvoukoruna (stříbrná, říkalo se jí zlatka), koruna, dvacetihaléř (niklový, říkalo se mu šesták), desetihaléř (pětník), dvouhaléř (bronzový, říkalo se mu krejcar) a jednohaléř (nazýván hanlivě finda). Papírové bankovky byly pro hodnoty 10 K, 20 K, 50 K, 100 K , 500 K, 1000 K a 5000 K.
Osamostnění české měny
Od roku 1919 došlo k osamostatnění československé měny okolkováním. V roce 1920 proběhla výměna okolkovaných bankovek za československé státovky a jednotkou měny byla prohlášena Koruna československá (Kč). Příznivý hospodářský a měnový vývoj vedl v roce 1929 ke změně papírové měny na měnu zlaté devizy (navázání na zahraniční měnu směnitelnou za zlato).
Následovaly devalvace v roce 1934 a následně v roce 1936. V letech okupace (1939-1945) měl měnový vývoj inflační charakter a tisk vlastních československých bankovek byl ukončen v roce 1939. Zlaté zásoby národní banky v Praze byly přesunuty do Říšské banky v Berlíně. Část zlatého pokladu se však podařilo včas převést do Londýna. Exilová československá vláda musela nicméně tímto zlatem platit Spojenému království za to, že může po jeho boku bojovat proti nacistům. Například českoslovenští piloti bránící ostrov v Bitvě o Británii museli platit za výcvik, palivo, a dokonce každou kulku vypálenou na německé stíhačky.
Po osvobození byla obnovena československá měna a jednotkou se stala Koruna československá (Kčs). Větší část papírových bankovek byla připravována a tištěna již v průběhu Druhé světové války (1942) v Londýně exilovou vládou.
Měnová reforma a další vývoj
Další měnová reforma proběhla v roce 1953. Během ní museli lidé vyměnit hotovost v poměru 5:1 do 300 korun na osobu. Tímto poměrem byly přepočítány i vklady, mzdy, penze atd. Ostatní hotovost byla směňována v ještě drakoničtějším poměru 50:1. Všechny vklady vázané od roku 1945 a tuzemské cenné papíry byly anulovány. Platidla byla nahrazena novými, tajně tištěnými v Sovětském svazu.
Nespokojenost, kterou dali lidé najevo, byla tvrdě potrestána. K podobným peněžním „reformám“ čas o času přistupují i daleko demokratičtější státy, než bylo Československo padesátých let. Je to jeden z hlavních důvodů, proč by měly existovat kryptoměny nezávislé na státní moci.
Po rozpadu ČSFR nastalo oddělení české a slovenské měny v roce 1993. Slovenská byla v roce 2008 nahrazena eurem. První elektronické platby proběhly v roce 1960 díky společnosti Western Union. Kreditní karta byla představena v roce 1950 a první bankomat byl instalován v Londýně v roce 1967. Mobilní bankovnictví v Evropě bylo umožněno zákazníkům finančních domů v roce 1999.
Pro kryptoměny byl velkým milníkem rok 2010. Dne 21. 5. 2010 proběhl první zdokumentovaný bitcoinový nákup, kdy si programátor Laszlo Hanyecz koupil dvě pizzy za 10 000 bitcoinů. Nelituje toho, chutnaly dobře.